Cestovali jsme rok po Jižní Americe. Navštívili nádherná místa, kde člověk žil bok po boku s přírodou. Ano, nebyla to příroda, která se přizpůsobovala životu člověka. Ale naopak lidé ctili např. vzrostlé stromy či skálu a jednoduše je zakomponovali do svého domu. A tak jsme nabyli dojmu, že se to prostě dá – dá se žít s přírodou a dá se žít šetrně ve vztahu k přírodě.

Po svatbě jsme se nechtěli zadlužit, ale žít společně. Nevzít si hypotéku, ale bydlet ve svém. Nebýt na ničem a nikom závislí, ale být svobodní. Od karavanu, přes přírodní dóm, po maringotku či mobilheim, jsme dospěli k tomu, že nejlépe se nám bude žít v jurtě. Tedy v geru – pravém mongolském obydlí.

Čekovali jsme různé bazary s jurtama, celkem často se totiž nějaká jurta z druhé ruky objeví. Díky těmto inzercím jsme však natrefili na výborný kontakt. Jedna paní, milovnice Mongolska, jejich kultury a vším s Mongolskem spojeným, zrovna měla k mání nový mongolský ger. Slovo dalo slovo a už jsme si ger vezli po D1 na vozíku. Jupíček!