Alternativní bydlení se mi stalo vášní a to i díky tomu, že již pět let obýváme mongolskou jurtu. Vždycky jsem tíhla k přírodnímu způsobu života. Že si ale vyzkouším pět let života v mongolské jurtě, tak o tom se mi fakt od malička nezdálo haha.
Záměrem tohoto článku je podívat se na naši pětiletou cestu a shrnout si, jak se nám žije v jurtě. Tento článek je spíše takový pocitový, jak to cítím momentálně já, nečekejte legislativní stránku věci ani technické žádné technické detaily (o těch mám natočených spoustu jiných videí).
Pět let v jurtě ve zkratce
- První rok byl fakt punkovej.
- Druhý rok jsme se zabydlovali.
- Třetím rokem jsme si zvykli.
- Čtvrt rok přišla Karlička na svět.
- Pátý rok je pohoda.
Je to jak na horské dráze
Jsou to takové vlny, kdy se mi v jurtě (ne)bydlí dobře.
Často se mi stávalo, že když jsme se vrátili z návštěvy od rodičů nebo nějakých kamarádů z bytu (rodinného domu), tak jsem si pak řekla: “Ty vogooo, jako máme to zapotřebí, na co si tady jako hrajem? Půjdem do bytu a čáááu.”
Krásně mi v hlavě naskakovali vzorce, že se něco má dělat tak, a já to dělám onak. Že se takto přece nebydlí a že to teda rozhodně nemůžu zvládnou. A tady těch vln bylo nespočetné množství.
No, možná to znáte sami, že život není úplně plochý, že nežijeme v té pomyslné nule a že člověk má prostě i nějaké emoční i cyklické výkyvy nahoru a dolů.
Prostor se vyvíjel a my s ním
V průběhu let jsme dělali také různé materiální čistky. Vždycky mě to úplně popadlo a měla jsem chuť něco v interiéru změnit. Například jsme začínali se dvěma křesly a teď máme už jen jedno. Měli jsme dva stolečky, teď máme jeden velký stůl. Měli jsme neskládací postel na spaní, teď tady máme rozkládací gauč.
Prostor se jednoduše vyvíjel a s ním i naše vnímání komfortu a co je vlastně k životu potřeba. Tady to uvědomění je k nezaplacení, protože se přestanete obklopovat s prominutím bordýlkem a začnete věci skutečně užívat.
Jurta je také ideální v tom, že jsme si prostor udělali maximálně efektivní a využíváme ho pro naše účely.
Na co jsem si ještě nezvykla
Co mi za ty roky ale fakt vadí, je přijímání návštěv. Respektive nepřijímání. A to jsem hodne kamarádská! Nicméně v mých očích sem ty lidi prostě hezky neusadím, oni si neodloží komfortně bundy, nezajdou si na WC do uzavíratelné místnosti a podobně.
V tom vidím opravdu úskalí malého prostoru a za těch pět let jsem se s tím ještě nesmířila.
Co bych za těch pět let udělala jinak?
Podlahu. Máme ji z OSB desek a po prvním nátěru už jsme ji znovu nenatírali, takže se začala ošoupávat.
Řešíme to koberci, ale dá se to samozřejmě ošetřit hned na začátek dřevěnou podlahu. Ta by se fakt vyplatila.
Co je dále takové neestetické je plachta. Když jsme jurtu postavili, tak byla krásně sněhobíla ozdobená navíc modrým nekonečným uzlem přátelství. Postavili jsme jurtu v červnu 2017 a hned na jaře se nám pohledová plachta začala trhat. Ocenila bych proto hned ze začátku plachtu třeba světle hnědou nebo v odstínu šedé.
Hned v prvních měsících nám taky párkrát do jurty zateklo. Bylo to z toho důvodu, že jsme ještě neměli instalovanou paropropustnou folii mezi venkovní plachtou (tou funkční nepromokavou) a izolací. Nechalo nám to viditelné mapy na jurtě uvnitř.
Co bych dala za hromosvod!
Jsem trošku strašpytel. Můj manžel by řekl, že mám přitlačit a říct, že jsem velkej strašpytel. Dobře no.
Ono totiž když bydlíte v obydlí, které nemá ani hromosvod, tak je to prostě jakoby řeknu blbě riziko. S každou příchozí bouřkou (a to nemluvím o tornádu, co se prohnalo před 2 lety) se prostě bojím a nutím manžu, aby sledoval radar a ukazoval mi, co se na nás žene.
Miminko v jurtě
Život v jurtě s miminkem je skvělý v jedné věci. Všechno máte po ruce. Uděláte krok a jste na záchodě. Uděláte další krok a už stojíte u postýlky. Uděláte dva kroky a jste v kuchyni.
V jurtě nastaly opět škatulata. Ze začátku jsme potřebovali umístit někam přebalovací pultík, oblečky, postýlku, později pak houpátko, hačku, větší postýlku a teď už řešíme herní prvky, hračky, učící věž nebo stoleček.
Kde je vůle, tam to jde. A taky pokud se udělá prostor, může se opět zaplnit. Ještě se nám tedy nestalo, abychom něco do jurty prostě nedostali.
Bydlení v jurtě není pro každého
Hodně lidí mi říká, že by život v jurtě rozhodně nedali. Osobně zastávám názor, že dokud si to člověk nezkusí, tak vlastně ani neví, jestli to zvládne, jestli na to má, respektive jestli na to vůbec chce mít.
Zároveň s tímto výrokem vlastně souhlasím. Život v jurtě není pro všechny.
